25. ledna 2016

Jak jsem se stala velkou holkou

Nebojte, toto nebude stastiplný příběh o nadváze (na tom by nebylo nic zajmavýho). Ani o tom, jak jsem odmaturovala (ale to by teda asi stálo za zmínku!). Bude to o tom, jak jsem začala žít sama na sebe.

Sama, bez finanční (i jakýkoliv jiný) pomoci žiju od 18, v podstatě hned od maturity. Na ukončení střední jsem čekala jako na spásu z nebes a věřte nebo ne, fakt jsem odpočítávala roky, pak měsíce a nakonec dny. Měli byste cejtit to odhodlání, který jsem cejtila já - bylo mi fuk, že budu pracovat klidně u mekdonalda, hlavně, že budu bydlet jinde a postavím se na vlastní nohy.

Úspěšně (a překvapivě i celkem v pohodě) jsem odmaturovala v květnu 2010, léto jsem trávila převážně u tehdejšího přítele v Praze a hledala jsem si práci. Plán byl jasnej - s kamarádkou se od září sestěhujem do podkroví k její tetě, která bydlí u Prahy. Přetrpíme myši, kunu a zimu, ale budem si žít nezávisle a užívat studentský léta - ona na vejšce, já na pomaturitním.
Problém byl, že až do poloviny srpna se žádná práce neukázala a to i přesto, že jsem měla praxi ze školy a docela dost praxe z brigád. Nezbylo nic jinýho, než se upsat mekdonaldu..
Zdroj: weheartit.com


Samozřejimě, jakmile jsem to udělala, ozvali se mi z jiný firmy (díííky bohu!!) a já jsem se dostala do krásný sladký euforie, kdy jsem vydělávala 10 táců čistýho a připadala jsem si jako nejbohatší člověk na světě: Bydlela jsem v Praze, konečně!, mohla jsem si koupit víceméně co jsem chtěla, poplatit si sama svoje věci, chodit ven kdykoliv se mi zlíbí, dělat si co jsem chtěla, vracet se z baru ve tři ráno bez ptaní a párty na bytě?, žádnej problem.. pro mě to byl (a stále je) splněnej sen a ráj, konečně jsem žila sama na sebe a pro sebe.

Všechno zlý je pro něco dobrý, takže vlivem okolností, který mě dovedly k touze stěhovat se, jsem se osamostatnila takhle brzo (brzo mi to přijde proto, že spousta lidí má family sponzoring/cooking/laundry washing ještě teď - ve 24 letech) a od tý doby řeším jenom to co chci řešit, ohlížím se jen na to a na ty, který si to zasloužej a raduju se ze světa a "svobody" (jo, to zní dramaticky, ale já to tak fakt mám). Co si sama utratím, to si taky dokážu vydělat, nikdo nemá právo mi nic vyčítat nebo mi do něčeho mluvit. Bydlela jsem v několika spolubydleních a jo, musela jsem si spoustu věcí nedopřát, na druhou stranu jsem ale měla pocit, že mám nekonečno možností a stačí si jen vybrat. Skvělej pocit!

Ono to vůbec nebylo těžký - prostě to rozseknout a udělat to, i ten mekáč by za to stál. Šla jsem si za tím (ačkoliv nejsem vůbec cílevědomá) a díky mýmu mega štěstí (a odhodlání) to vyšlo! Zkuste to, je to osvobozující - v hlavě klid a slunce v duši :))

Už je to pět a půl roku a nikdy jsem nebyla tak vyrovnaná a šťastná.



6 komentářů:

  1. Mluvíš mi z duše :-) Já se odstěhovala před 19, a další 1,5 jsem byla živena ex přítelem, ale je z části, protože zbytek jsem si odpracovala na brigádách (globus, tesco, pojď mi :D). A pak bylo jasné, že se zpátky domů nevrátím. A tak jsem samostatná +- stejně, a jsem nejvíc spokojená ;-)

    OdpovědětVymazat
  2. Zaprvé, než na to zapomenu, máš tam jednu chybku: "...kdy jsem vidělávala 10 táců čistýho a připadala jsem si jako nejbohatší člověk na světě..."
    A teď ke zbytku... Právě popisuješ situaci, kterou si procházím. Odmaturovala jsem vloni a jsem momentálně napůl z domu. Jsem na koleji, domu jezdím na víkendy vyprat si a nabrat domácí jídlo (ono tady na Strahově se vaří blbě). Mám svoji svobodu ohledně toho, v kolik hodin chodím na pokoj a tak dále, prostě co všechno vyvádím, ale stále jsem závisla na financích rodičů. Ono při studiu na vysoké se brigády ne vždycky dají stihnout. Ale pokud jsem včerejší test potopila a potopím i ty další opravné, tak pak mě bude čekat mnohem víc osamostatnění. Na půl roku budu shánět nějakou práci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Týýýbrďo, děkuju za upozornění a sypu si popel na hlavu, to mi ujelo :)

      To chápu, ono je to asi i jiný, když tam ta finanční podpora od vašich je. Mně naši zaplatili tu pomaturitní jazykovku a další prachy jsem si vydělala.

      Vymazat
  3. Páni, tak to obdivuju. Já na vysokou chci, neumím si představit, že bych otročila v Tescu nebo v Kauflandu, a na lepší práci jenom s maturitou bych moc nespoléhala. Tohle zkrátka není cesta pro mě. Ale sama už se těším, až se osamostatním, byť to úplně nastane třeba o něco později.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ono zase vejška bez praxe vyjde asi na stejno jako nemít žádnou školu. Z dlouhodobějšího hlediska je VŠ samozřejmě lepší, ale kdo při studiu nepracuje aspoň na brigádách, leckdy pak s vysokoškolským titulem aspoň z počátku maká na nějaký ne úplně lukrativní pozici :)

      Vymazat
  4. od prosince 2015 žiju s přítelem v bytě, je to pohádka, takhle uvolněná a zrelaxovaná jsem se necítila snad nikdy, s mamkou se nám vztahy snad lepší, stýská se mi po domově po sestře a žofince/psí slečna/ ale jsem ráda, že žiju ve svém /v našem/ mám klid na učení těsně před maturitou se to hodí!
    a aji se těším jak začnu znovu pracovat někde v restauraci..

    http://oprirodnikosmetice.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)