19. července 2015

Javoříčské jeskyně = omrzliny

Celej víkend jsem byla u dědy na Moravě, kde byli i naši a bráška. Sobotní plán našich byl výlet do Loštic, kde se vyráběj Olomoucký tvarůžky, a pak do Javoříčskejch jeskyní. Takže jsem se k nim přidružila. Bylo vedro jako prase a já jsem si do Prostějova nesbalila nic, než šaty na ramínka, sandály, letní kalhoty a triko. Na výlet mě napadlo vzít si samozřejmě svoje úchvatné nové šatečky -na ramínka, s výstřihem, holými zády, dlouhé nad kolena. A sandálky se dvěma pásky.

Když jsme dojeli do Javoříčka, furt jsem si ještě chválila zmíněný oděv, bylo krásně a moje spoře oděné tělo ovíval jemný letní vánek.
Zdroj: wehearit.com

Naše prohlídka v jeskyni začínala ve 13:50. Ve 13:45 zavelela průvodkyně, že se jde a v tu chvíli si celá grupa oblíkla flísový mikiny a větrovky a na nohách měli všichni tříčtvrťáky a kecky nebo baleríny. Připadala jsem si jako blázen a uvažovala jsem, že tam rovnou nepůjdu, ale co bych neudělala pro krápníky!

Jako nebyl to dobrej nápad, no. Už jak slečna průvodkyně otevřela "vrata" od jeskyně, ovanul mě dosti chladnej vzduch. Uklidňovalo mě, že v naší skupině mikinovejch a bundovejch jeskynních ranařů byla ještě jedna paní v šatech a sandálách. S pochopením a s vědomím toho, že je to náš poslední vejlet kamkoliv, protože zemřeme ledovou smrtí mezi stěnami jeskyně, jsme se na sebe usmály. Hodinová prohlídka začala. Víte, já nesnáším zimu. Zimu jako chladno i zimu jako roční období. Prvních 10 minut v jeskyni, kdy jsme si prohlídli začáteční dóm plnej fakt náááádhernejch krápníků připomínajících seskupení penisů, se to ještě dalo. Pak jsme ale zašli o trošku níž do dómu gigantů, kde jsme se zdrželi asi 5 minut na jednom místě kvůli tomu, že snad každej krápník něco připomínal a měl vlastní jméno, a to už mi začaly mrznout prsty u nohou

V polovině prohlídky jsem šla schoulená sama do sebe, brácha mě uklidňoval, že už budem za chvilku venku a že to tady je přece tak kráááásný, že to přetrpím (přemrznu). Po 40 minutách se část skupiny, která měla zaplacenej kratší úsek prohlídky, odpojila jedním východem a já jsem fakt uvažovala, že odejdu s nima. To už bych se s našima ovšem asi nikdy neshledala a musela bych žít pralesním životem kdesi v javoříčskejch lesích, protože jeskyně začíná a končí na 3 různejch místech. 

Šla jsem tedy se skupinou dál, dokonce jsem byla tak zmrzlá, že jsem ani nehodila dvoukorunu do jezírka štěstí, abych si přála hromadu peněz a pevný zdraví (a trochu tepla). Výprava končila 160metrovou lehce klaustrofobní chodbou širokou asi 80 cm (a to ani nemluvím o tom, že v prvních 5 minutách vlezu do jeskyně se tam omylem zhaslo světlo a řeknu vám, že takhle nějak se asi musí cejtit dítě v děloze... taková tma tam byla!) s výlezem do lesa. A v tom lese bylo teplo. Cejtila jsem, jak se mi teplo šíří do zmrzlejch končetin (asi jako v Harrym Potterovi, když vás potká mozkomor a dáte si pak čokošku). 

Já vim, že je to moje chyba, že jsem nebyla připravená, ale já jsem nevěděla, že tam naši budou chtít jet, že bude v jeskyni jen 8 stupňů a že to bude na celou hodinu! 

Zatím ale dobrý, zatím mi prsty i špička nosu fungujou normálně, k omrznutí asi nedošlo :)

A jakej byl váš víkend?


3 komentáře:

  1. Co já bych v tomhle vedru dala za omrzliny! :D

    OdpovědětVymazat
  2. Vyzerá to dobre :) A v tomto teple to bolo príjemné schladenie tento článok :)
    www.aduliksun.blogspot.sk

    OdpovědětVymazat
  3. :D Je mi tě líto, dokážu si představit, jak ti muselo být! Já jsem v javoříčských jeskyních byla jako děcko, a pamatuji se, že jsme na to taky nebyli moc připraveni. No doufejme, že tvé omrzliny se brzy rozpustí!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)