25. listopadu 2014

Všechny trucujem stejně!

Včera jsem si ověřila jednu supr věc, a to že všechny holky jsou načuřelý na kluka úplně stejným způsobem. 

Šinu si to metrem z práce domů. Metro po tý pátý standardně narvaný. Poslouchám mp3 a protože stojím, nečtu si (neunesu knížky, jsem divná) a tedy mám konečně po čase prostor na pozorování (rozuměj šmírování) okolí. Stojím u jednosedačky, kde sedí slečna s futrálem na objemnější hudební nástroj. Naproti ní je dvojsedačka a tam sedí slečna. Kouká dopředu do prázdna. Vedle ní sedí na první pohled cizí kluk asi v jejím věku. Když je ale budete sledovat bedlivě (ale zas ne tak bedlivě, aby vás neohlásili na policii za slídění a stalking), všimnete si, že po chvilce se kluk nahne ke slečně a něco jí šeptá (že šeptá tipuju, páč mám v uších tu mp3; do příběhu to prostě zapadá líp..). Slečna se otočí do okna a stoprocentně se poddá pozorování ubíhajících kabelů v tunelu metra. Protože co je prostě v tý tmě zajímavějšího, než prach na velkejch kabelech, a to i když na vás zrovna mluví váš přítel??

Zdroj: weheartit.com
Přítel neuspěl, temnota vně metra byla zajímavější. Přesunul se tedy do fáze kontaktu. Vzal slečnu za ruku a nepřestával hovořit. Slečna se mu vyškubla. Chytil ji za koleno. Koleno vyškubnout nemohla, to by si vyhodila čéšku a to by bylo jistě nevyhovující takhle v pondělí na večer.

Chlapec slečnu vzal kolem ramen. Chytrej tah, páč slečna sebou mohla cukat a vrtět jak chtěla, plus k tomu samozřejmě připojila zírání kamkoliv jinam, hlavně ne na kluka, nicméně sundat jeho ruku ze sebe nemohla. Kluk rozhodně překročil vytyčenou slečninu hranici a příliž zasáhl do jejího osobního prostoru (páč to že jste její kluk vám rozhodně nic nezaručuje!), protože slečna s nasranou rozhodností vyndala sluchátka, zapojila je do founu a pustila si muziku.

Kluka to dost rozladilo. Co dál, proboha? Než to stačil vymyslet, slečna se davem prodrala k východu (což dav moc neocenil), připravena na výstup. Chlapec si toho včas všimnul a vystoupil s ní. A jestli se neusmířili, tak slečna trucuje dodnes!

Tím chci teda jenom říct, že já trucuju úplně stejně a když už mi fakt leze na nervy, jak do mě polovička něco hustí, tak ho seštěkám a pak se koná usmíření :))

A co vy? Jak trucujete? Vydrží vám to nebo jste splachovací? :)

7 komentářů:

  1. Chudák kluk, docela mi ho bylo i líto. Zřejmě všechny trucujeme stejně! Akorát k tomu nepotřebuju ani toho kluka, stačí tatínek :-D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako dostal čočku, no :D ale bůhví co provedl :))

      Vymazat
  2. Ty jo, tak já netrucuju vůbec. Jsem splachovací, a když jsem naštvaná, tak si to nechávám na doma, takhle v metru bych to příteli (potenciálnímu) určitě najevo nedávala. A pokud to, proč jsem byla naštvaná zapomenu, než dojdeme domů, tak to asi nebylo tak důležité.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To seš hustá! :) Já když jsem naštvaná fakt maximálně, tak je mi okolí úplně fuk a klidně se vztekám na veřejnosti :)) Jinak jsem načuřelá spíš aby to neměl tak lehký a musím občas schovávat to, jak mě rozesmívá :)) (doufám, že to Č. nečte! :D)

      Vymazat
  3. Je to fakt, všechny trucujeme stejně! :)) A já teda nejsem splachovací a když už trucuju, tak vážně a vydrží mi to dlouho..:D

    OdpovědětVymazat
  4. Já trucuju dost hlasitě, dokážu se pohádat i na veřejnosti, což většinou dotyčný, na jehož hlavu je hněv seslán, dost špatně snáší :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)