18. září 2013

Rotterdam - 2. část

Tak jsem doma, moji drazí. Počasí je tady stejné (sychravé, velmi velmi sychravé), ale myslím, že je tady o pár stupínků "tepleji". Konečně jsem se vzpamatovala z dovolené (rozuměj vybalila jsem si a vyprala věci a přežila první podovolenkovej shon v práci), takže jsem doupravila rotterdamské fotky. Tady máte krátké povídání:

Letiště. Lítám strašně ráda. Ne, že bych každej měsíc někam lítala, jak to asi zní, letěla jsem asi 4x, ale hrozně si to užívám. Miluju atmosféru letišť. Jak je v Románu pro ženy - jakmile vstoupí do letištní haly, myslí anglicky, ale s českým pasem. Jsem na tom stejně! Na letištích mě zachvacuje euforie. Dokonalé místo na zahnání depky! Toto je fotka z okýnka před odletem do Rotterdamu.

Druhej den ráno (respektive ve dvanáct v poledne, když jsem se vzbudila) jsem kouřila na schodech na dvorku a fotila kočku. A protože bylo hezky, cvakla jsem si kus záclony. Ani nevím proč, ale ta fotka se mi líbí. Ten dům za ní je škola.

Toto je ta krutopříšná rotterdamská kočka, která se objevila už v minulém článku. Tohle je maličko jiná fotka a navíc upravená.

Ve čtvrtek (tedy druhej den mého pobytu v NIZ) jsem se vzbudila s takovýmhle rtem. Já jako často prohlašuju, že bych chtěla bejt černoška, protože jsou krásný a protože jsem jak mozzarela, ale když už, tak bych chtěla bejt černoška kompletně, ne mít jen třičtvrtě rtu jako černoch! Do teď nevím, z čeho mi ret tak napuchnul. Nebolel, stopy po píchnutí či kousnutí hmyzem jsem taky nenašla, nevím. Pomohly tři hodiny ledování a už jsem zase vypadala evropsky a nemutantně.

V NIZ nemají rohlíky jako u nás. Mají tam takový bulky a bagetky a takový moc dobrý chleby (ne jak ty umělotiny u nás!). Občas mi přijde, že si fotím úplný kraviny, ale nakonec - proč ne, žejo!

Centrum Rotterdamu - Beurs. Jako upřímně, ono v Rotterdamu fakt nic není. V Praze jdete a každejch padesát metrů máte pěknej barák, Rotterdam je opravdu velmi futuristický město a je tomu tak proto, že za války tam shodili nějaký bomby a ty Rotterdam dost zničily. Všude tam jsou jeřáby, sklo, kov, moderna. A mě se to líbí. Oproti Praze pěknej kontrast.

Beurs je takové "přístavové" centrum. Najdete tam zakotvené lodě, zakotvené kotvy na chodníku, námořní muzeum, tramvaje, všudypřítomné cyklostezky. Je logicky hned u řeky a u Erasmusbrug (Erasmův most - to je ten bílej). Ano, vidíte správně - toto jsou kbelíky s vylitou barvou:



Na jednom kovovým čemsi ležela rozmočená otevřená knížka. Kdyby nebyla v nizozemštině, které samozřejmě nerozumím, považovala bych obsah těchhle stránek za znamení. No kolikrát se vám stane, že jen tak nejdete na určité stránce otevřenou knihu (ve městě)?

Erasmusbrug v celé své kráse a kus skleněnejch "krabic" na druhém břehu.

Pokud jste někdy dostali pohled z Rotterdamu, stopro na něm byl Willemsbrug - červenej most. No a pod levým pilířem (z pohledu na fotce) je club La Vie. Tam běžte! Nekouří se tam, hrajou velmi dobře, seznámení není problém. Když jsme tam byli minulej rok, bylo tam víc chlapů (a půl na půl běloši x černoši, ach!), letos tam bylo víc slečen, ale což... stejně jsem zadaná!

V obchodu typu "euro shop" s názvem So Low v Zuidplein jsem si koupila tyhlety tkaničky. Měli tam výběr asi z padesáti druhů a barev a stály euro. Neberte to!

Nepřipomíná vám to Simpsonovi nebo Sex ve městě? Ale to není Manhattan, to je Rotterdam, Beurs focený z Erasmusbrug.

Cedule. Nizozemština je fakt zvláštní, že?

A zase Erasmusbrug. Tentokrát z protějšího břehu.

Sluníčko na chvilku zasvítilo!

Na Holandsku se mi nejvíc líbí, že se tam mísí kultury. Nikdo neřeší ženy zahalené od hlavy až k patě nebo muže s turbany, nikdo se nestará o černoušky všech odstínů (ano, černoši nejsou všichni stejně čokoládoví). V Holandsku potkáte lidi ze všech států světa. Tohle je mešita v Rotterdamu, což je největší mešita v západní Evropě.

Lidi, takový háro, jaký jsem měla, když jsme šly se sestřenkou tančit, jsem snad nikdy neměla! Objem větší než Hermiona v Kameni mudrců. Fotka to úplně nezachycuje, ale možná, že seženu nějakou fotku přímo z klubu La Vie.

V Rotterdamu je všude voda. Prostě niz-o-zemí. A co je skvělé a v Česku nevídané - není tam bordel. Nikde. Na ulicích není, ve vodě není, v parcích není. Lavičky nejsou popsané a poničené, když náhodou zahlédnete někde vajgl, tak je to fakt náhoda. Tak mi řekněte, proč my musíme bejt takoví křupani a ničit si to tady?

Obchodní centrum Zuidplein.

Rotterdam se mi fakt líbí! Jestli tam pojedete, stavte se v Zuidpleinu v tom levným obchodu So Low a nakupte si tam kravinky. Koupíte tam spoustu věcí za velmi nízký ceny - třeba klobouk za 2,75 e a podobně.

Ve třetím a posledním rotterdamském článku zamachruju s tím, co jsem si tam koupila ;)

Mějte se a smějte se!
PS: Fotky jsou mým dílem. Je pod vaši úroveň je kopírovat.





3 komentáře:

  1. ty tkaničky jsou božííííí, já je chci, počkej, jednou Ti je vytáhnu z bot :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No to kdybych viděla, tak ti nekupuju sovičku, ale tkaničky! :)))

      Vymazat
  2. néééé sovička je boží, tu bych neměnila!!!!

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)