Užitečný.

Trojnohá kočka tady běhá sem a tam, já jsem právě dofotila ve svém maličkatém soukromém fotostudiu v obýváku, lituju tý sežraný čokolády a pročesávám si vlasy. Před pár dny jsem si uvědomila, že mě věci pěkně serou, že mě sere to jak mi nic nevychází, že musím pořád chodit do "normální" práce a focení stále ještě není mou jedinou obživou. Blíží se vánoce a já nemám žádný dárky. 

Před pár dny jsem vážně uvažovala o tom, jak nejsem schopná ušetřit peníze a jak to, doprdele, udělám s tou Amerikou, kam letíme v dubnu. A jak bych se neměla srovnávat, protože to, že jiný lidi maj furt prachy a štěstí a do čeho se pustěj to jim vyjde, je prostě fakt, zatímco já se snažím, makám zlepšuju se, investuju do sebe a můj život se nikam moc nehýbe. 

Zdroj: weheartit.com

Tohle moje uvažování vedlo k tomu, že jsem chtěla se vším praštit a žít jako běžnej člověk - ráno do práce, odpoledne z práce, večer nějakej program, vyčistit zuby a spát. Jednou za rok na dovolenou, kterou si můžu dovolit. Konec mejm snům o tom, že budu už jen fotit a budu schopná si poplatit všechno plus hodně věcí navíc, nebo že navštívím každej stát Evropy než budu mít děti. Konec tomu makání 13 hodin denně v práci a pak doma nad fotkama. Moje energie se mi nijak nevrací. Byla jsem v rejži a nic mě nebavilo. 

Jako pozitivní sluníčkářku by pro mě nemělo bejt těžký najít světlý místo v mý depresivní náladě. Ale bylo. Jak se dramaticky píše v knížkách, byla jsem na dně. Fňukala jsem a nevěděla jsem co dělám špatně. 

Z ničeho nic se mi ozvalo několik lidí se zájmem o focení a dalších pár jedinců se zájmem o moje kreativní služby. Během týdne jsem měla zamluvených většinu termínů do vánoc a jeden svatební termín na příští rok. A moje negativní myšlenky o tom, jak je moje snaha zbytečná, byly najednou ty tam. Odlepila jsem se od toho dna a nepolevuju. Zatím.

Možná je prostě potřeba se jednou za určitou dobu dostat mimo svý koleje a přehodnotit svoje smýšlení, plány a činnosti. Třeba ty lidi, co se mi ozvali a rezervovali si svoje termíny, jsou znamení. Že za rohem je to velký vysněný něco. Že za rohem je ten zvrat, kterej má přijít. Že za rohem čekaj ty příležitosti, který jen čapnu za palec a už je nedám!

Přeju vám, aby vám ty vaše "dna" trvala jen tak dlouho, jak potřebujete k přehodnocení vašeho života. A aby to přehodnocování bylo VŽDYCKY užitečný. 

Pac a pusu,

Kami

The Silliness | Když má blogerka výstavu...

Blogerka? Já se ještě nazývám blogerkou? Blog furt extistuje, ale je to trochu mrtvo.. tak možná.. "Když má fotografka výstavu..."? Ale to není tak cool, ne?

Inu, fotím už nějakou dobu a od začátku tohohle roku jsem fotila černobílý portréty. A pak jsem si jedou večer zašla do jedný kavárny na Ládví na Open Mic a viděla jsem tam vystavený fotky. A pic ho - od 5. května tam visí moje fotky!

Je to tak. Pátýho května se odstartovala měsíční výstava The Silliness. Fotky jsou černobílé, nepřirozené, občas má někdo něco namalovanýho na obličeji. Vernisáž proběhla i s dramatem, protože to bych nebyla já, kdyby se něco nepos*alo..

Sezvala jsem všech svých 180 facebookových přátel, nějaký rodinný příslušníky z mé i přítelovy strany a naši kočku, Ta sláva začínala v 7. Byla jsem načančaná, byl načančanej přítel, kočku jsme nechali doma. Před sedmou jsem došli do kavárny a ouha, nikde žádná nachystaný (měsíc předem objednaný) jídlo. V kostech jsem čula zradu.

Shrnu to rychle - vzali jsme za vděk zbytkama v kavárně, který jsem dostala za lepší cenu, všem jsem vysvětlila situaci, kavárna se omluvila za svou chybu. Dobrý, jedeme dál.

Hostům se fotky velmi líbily a několikrát jsem byla požádána o "tour" okolo výstavního prostoru, abych jim o fotkách něco pověděla. Pak jsem hodila krátou řeč v češtině i angličtině, jelikož účast byla mezinárodní. Dostala jsem ohromnou kytici od brouka (díky, zlato!) a pár menších kytiček a dárků od ostatních. Bylo to skvělý! Měla jsem svou hodinku slávy, lidi se bavili, fotky měly úspěch.

A stále tam visí společně s dvěma archy bílého papíru, kde máte naopak vy prostor pro svůj silly art. Fotek je 11, jsou na nich holky, kluci, dvě blogerky, dva cestovatelé, dva hudební fanoušci, tři ne-Češky, jedna osoba s jinou orientací, dvě osoby s pihami, dvě exoticky vypadající osoby, .... je to zkrátka Hate Free. Na fotky se můžete jít podívat až do 1.6. - kavárna je s neslyšící obsluhou, maj super limonády a víno. Výstava je prodejní - pokud se vám nějakej obrázek líbí, dejte mi vědět :)

A teď pár fotek z vernisáže:

The Silliness by Kamila Ostružinová
Tichá kavárna, Burešova 12, Praha Ládví
5.5.2016-1.6.2016

https://www.facebook.com/KamilaOstruzinova/

http://kamilaostruzinova.com/

Sillinness = lacking of good sense, stupid or foolish, weak-minded

*

PS: Na FB probíhá soutěž o focení v hodnotě 1.000 Kč zdarma! Klik tady.

Tip na narozeninový překvápko | 29. narozeniny

Přítel v pondělí oslaví 29. narozky, což mi poskytlo příležitost naplánovat něco velkýho. Zároveň bylo ale nutný to pořádně promyslet, aby to nebylo zas moc velký, protože třicítka se blíží. A já miluju připravovat překvapení!

Letos jsem všechno začala organizovat už od ledna. Potřebovala jsem připravit plán na výzdobu, přítele odlákat z bytu, vyrobit "řetěz" a dary, našeřit na hlavní dárek, zburcovat kamarády, ... atd.

Balonky byly jasná volba, jako minulej rok i letos jsem je koupila na Strašnicích v obchodě Moje party. Na konci každé stužky je obálka/y s psaníčky ode mě nebo od kamarádů. Několik psaníček nedává vůbec smysl, protože jsme je psali v hospodě když byl Č. mimo republiku a ty myšlenkový pochody jsou, řekněme, velmi naložené v alkoholu...
Nicméně - 17 balonků se vznášelo obývákem, ode dveří k lustru byl připevněn trojúhelníkovej řetěz "Happy birthday", kterej jsem vyrobila, na stole čekaly dárky a dort a dveře z chodby do obýváku byly zalepený balicím papírem. Myslela jsem si, že bude oříšek kocour, od kterýho jsem čekala, že na balonky a stužky bude útočit a že sežere půl dortu, než se přítel dostaví domů (s jeho mamkou jsme na něj domluvily boudu a Č. přes noc spal u rodiny), jenže kočka z balonků dostala hysterák a 3 hodiny ležela schovaná pod postelí a mňoukala. Tím se kočka sama vyřešila.

No, mrkněte na fotky jak to u nás vypadalo:

Samozřejmě, že každýho nejvíc zajímají dárky. Česťa dostal letenky do Osla, skleněnou dózičku plnou Skittles, který miluje, a obraz "Co stihnout než ti bude 30". A ten dort - mrkvovej, kterej jsem dělala si 4 hodiny, s cream cheese polevou. Btw., jestli mě sleduje nějakej food machr, vysvětlí mi, jakej je rozdíl mezi cream cheese a pomazánkovým máslem? Chutná to stejně, konzistence stejná... cena výrazně jiná. Šlo by to i s pomazánkovým máslem?

Dort byl ultra jednoduchej a poved se, a to je co říct, páč já jsem lempl na vaření. Recept jsem čórla na youtube, video níže. Páč mám menší formu (průměr 19 cm), musela jsem těsto udělat na dvě várky (proto mi to trvalo tak dlouho). Je výbonej, tak ho zkuste.

Přítel měl fakt radost a já jsem měla radost, že má radost :)) Kočka už vylezla z podpostele, protože balonky pozvolna klesly na zem, náš život už je zase v normálu.

Všechno nejlepší, zlato!

"Zavírám továrnu na čokoládu. Nadobro!"

Je čtvrtek večer a zase se pomyslně klepu přes prsty, že na blogu tejden nic nepřibylo. Nejsem schopná psát víc než jeden příspěvek týdne a co víc - nemám žádnou přirozeně přicházející inspiraci k článkům. Možná, že už nastal čas, kdy pro mě každá událost není "bloguhodna" jako tomu bylo dřív.

Zdroj: wehearit.com

Nechci blog přestat psát, ale nechci ani psát jenom proto abych psala - takový ty nepřirozeně plynoucí články bez švihu a pointy. Proto tohle sdělení. 

Psát budu jak se mi bude chtít a jakmile se nějaký múze 

zalíbím natolik, aby mě políbila. 

Určitě do budoucna čekejte cestovací články, protože o tom mě fakt baví psát, občas nějakou knížku, návod, fotoreport nebo kecací článek. A uvidíme, jestli mě to vrátí do blogovýho víru častějšího psaní.

Zatím pac a pusu, Vaše

Bez kulek

Dlouho jsme tu neměli žádné povídání o životě s kočkou, že? Je tomu tak proto, že nám (ne)milej kocour lezl pěkně na nervy. Nešlo to jinak, zbavili jsme ho jeho mužství. Vedlo to k něčemu?

Pokud byste chvilku postáli u našeho bytu, docela často byste slyšeli něco jako "Ty jeden malej...!!", "Kde je ten malej sráč??", "Moc na mě nečum!" a "Vystrkovat na mě zadek, to je jediný co umíš." Hlavně ta poslední věta může být docela zavádějící.. no jen si to přestavte.. Přítel a kocour si sice padli do noty, hrajou si spolu často a kocour občas dokonce převyšuje myšlenkové kapacity mého přítele, ale když dojde k boji, je to na drápky!

Bylo nebylo, za dávných časů kdy měl kocour ještě koule, jsme ho sice měli občas rádi, nicméně převážnou část bytí jsme ho spíš nesnášeli. Mňoukal hlasitým hrdelním zpěvem (kam se hrabe tibetský lid), kousal mě a to tak, že zůstal zakousnutej a vůbec mu nevadilo, že jsem vrtěla rukama, a finální završení bylo, že přišel za přítelem, lascivně mrknul, dvakrát hrdelně mňouknul a majestátně mu počůral peřinu. Péřovou.

Tou dobou jsem byla v Maďarsku, takže mi to přišlo hrozně vtipný, samozřejmě. Příteli již méně, protože byly Velikonoce a pokud se nechtěl do odkrojení kočičích pohlavních žláz pustit sám, musel sehnat nonstop veterinu a prachy na nonstop veterinu. Přítel byl již tak demotivován kočičím terorem, že se rozhodl, že za ufiknutí kulí zaplatí prachama našetřenejma na Írán, hlavně že už ta blbá kočka sklapne a nebude trpět inkontinencí.

Dopadlo to dobře - veterina nestála tolik (vlastně byla ještě levnější než obyč veterina tady poblíž) a příteli se tudíž povedlo jet do Íránu i když už kočka koule neměla. Nyní je kocour klidnější. Nečůrá jinde než na svém moderním wc, mňouká jen když něco chce, nekouše (maximálně při hraní), když na něho zasyčíte nebo ho seřvete, ví, že má problém. Sice je stále jeho nejoblíbenější kratochvílí shazování holčičích propriet z nočního stolku (balzám, krém na ruce, levandulová vazelína, ...), nicméně jakmile to udělá, hned ví, že má průser a zdrhne se schovat pod gauč. Je to pro nás velká změna, páč předtim nás měl na háku a po shození věcí na zem na nás vítězoslavně čuměl.


A co víc, chodí se mazlit! Je tudíž dobré umět psát všemi deseti bez koukání na klávesnici, páč jeho mazlení spočívá v tom, že si vleze za mnou do postele, když tu polosedím/pololežím s notebookem na klíně, a stoupne/lehne si na můj hrudník mezi moje oči a počítač (například nyní..)..

Protože je kocour po odstranění varlat přítuelnější, má rád mou společnost a chodí se za mnou mazlit sám od sebe, zvažuji tento zákrok i u přítele..

Hezký den! :)

Fotím | Šéfredaktora Fakker!u

Fakker! - hudební časopis zabejvající se rockovou, metalovou (a prostě krutou hustopřísnou) muzikou. A nebo, jak praví sám šéfredaktor, "časák pro mladý fellas, co poslouchaj rockovou, metalovou, punkovou muziku a maj všechno na salámu".

Mno, a protože mám důležitý kontakty na důležitejch místech (ano ano, jsem hrozně důležitá..), měla jsem možnost fotit šéfredaktora* tohohle časáku. Nuže, pohleďte!

V PŘÍPADĚ ZÁJMU O FOTKY MĚ NEVÁHEJTE KONTAKTOVAT:

https://www.facebook.com/KamilaOstruzinova/

http://www.kamilaostruzinova.com/

https://instagram.com/kamush.ostruzinova/

*on je to totiž můj kámoš...

"Gombostü" | Budapešť | druhá část

První díl našeho výletu tady.

Pěkné páteční odpoledne,

konečně jsem se probrala všema fotkama z Budapešti a přináším vám druhej díl. V prvním díle jsem vám pověděla o dramatu s ubytováním a o odpočinkové sobotě. Teď vám povím o neděli, pondělí a cestě domů.

Bohužel nás musela jedna z nás opustit a odjet v neděli brzo ráno domů, takže jsme zůstaly jen dvě. Ale i tak to byla sranda a neděli i pondělí jsme si maximálně užily.

V neděli byl náš plán jasnej - památky! Prošly jsme se z hotelu pěšky na druhou stranu města abychom si daly maďarský pivo (Borsodi - dobrý!) a obhlídly Citadelu (jediná památka, kterou jsme ten den viděly.. fakt turisti..). Je to krásná velká budova na kopci, my jsme ale viděly jen spodní část a pak jsme zakempily ve stánku poblíž a daly jsme si langoš. Langoš je to nejlepší maďarský jídlo, jaký jsem měla. Podávají ho tam hlavně se smetanou a sýrem, já jsem ale zůstala u klasiky: česnek - sýr - kečup, protože mi kamarádčin smetanovej moc nechutnal. Myslím, že kromě parlamentu jsme byly z celýho maďarska nejvíc odvařený právě z langošů. Říkáte si, že to není nic spešl, když se to dá koupit i u nás? Jenže tenhle byl nefalšovanej maďarskej a hlavně byl fakt neodfláknutej, měkkej a dobrej, i to těsto mělo chuť, ne jako ty langoše u nás na stánkách, co chutnaj jako houba na nádobí.

No a co dělat po longoších? Pomalou procházkou jsme se vrátily na naši stranu města, prošly jsme centrem abychom obhlídly suvenýry, pohledy, obchůdky a abychom si daly další maďarský pivo! Tentokrát v anglický hospodě. Abych celej náš maďarskej trip shrnula co se jídla týče - měla jsem 3x italskou pizzu, jednou belgický vafle, jeden maďarskej langoš, nespočet anglickejch čajů, dvakrát maďarský pivo a jednou thajskej oběd. Jo, looser..!

V anglickým pubu jsme se sešly s kamarádkama Američankama. Pracujeme všechny v Praze, tak bylo cool se ve čtvrtek loučit se slovy "See you in Budapest!". Asi dvě hodiny si Češka, Angličanka a dvě Američanky povídaly nad maďarským pivem v Budapešti.. možná zas až takovej looser nejsem.. :))

"VIP party with Hungarian beauties" - tyhle beauties vypadaj jako celkem nepěkní transexuálové, že? :))

V pondělí, náš předposlední den, jsme měly v plánu Free City tour společně s holkama. Na city tour jsem nikdy nebyla a moje představa byla taková, že nám důchodkyně bude lámanou angličtinou něco sáhodlouze vykládat o historii Budapešti. No jo, ty předsudky... Tour byla skvělá! Naše průvodkyně byla vtipná, zajímavá, trasa byla pěkně pojata - kromě historie a informací o budovách jsme se dozvěděli něco o jídle, alkoholu, velikonočních tradicích, apod. a to za dobrovolnej poplatek.

Po dvou a půl hodinách chození jsme se sešli s dalším americkým kamarádem a zakempili jsme v pizzerii Marxim. Tam určitě běžte a dejte si komunistickou pizzu. Je výborná, pizzerie má atmosféru a názvy pizz vás rozesmějou. A maj tam levný pivo!

A co podniknout v náš poslední budapešťskej večer? Drinkyyyyy! Zase jsme využily akce 2+1 drink zdarma v Oceach Beach, protože se nám tam fakt líbilo. Po půlnoci jsme došly do hotelu, kde jsme odpadly a ráno už jsme jenom pobalily věci a.... a šly jsme zase do centra!

Náš bus odjížděl až ve tři čtvrti na 3, takže jsme měly ještě hromadu času. Chtěly jsme dokoupit nějaký dárečky pro naše milé a dát si gáblík. Zalezly jsme do thajské restaurace, kde to bylo fakt hustý a jídlo výborný! Restaurace vůbec nebyla drahá a to i přes to, že vyhráli několik cen za milej podnik. A byl tam na jídle i Matt Damon! (jako ne ve stejnou chvíli, ale maj tam s nim fotku..) Dala jsem si kuřecí polívku s kokosovým mlékem a od té doby o té polívce sním a hledám něco podobnýho tady v Praze. Tipy?

Maďarsko je hrozně nedoceněná země, všichni jezděj furt k mořím a jsou zavření v hotelovým komplexu a přitom takhle kousek za humny je krásný místo se zajímavou historií, dobrým jídlem (langooooš!!), velmi velmi milejma lidma a cenama jako v ČR. Výlet jsem si nesmírně užila a nepřipadala jsem si jako chudá příbuzná!

Kontakty:
Free Tour
Bangkok Thai restaurace

Byli jste v Budapešti? Co vás nejvíc oslnilo? Co vám tam chutnalo? :)