Uvařit? Upéct? No stress.

Já vlastně docela ráda vařím a peču, problém se však často vyskytne v tom, že se mi jídlo nepovede. Ta frekvence nepovedenosti je poměrně vysoká, takže mě to moc nemotivuje k tomu, abych vařila nebo pekla častějš. 

Jenže se mi taky stává, že když něco vařím/peču poprvé, tak se to povede, takže se pak cejtím hrozně hustě a jistě v kramflecích, že to zkouším podruhé a potřetí a to už je kámen úrazu... Čili je můj kuchyňskej život plnej samejch novinek, abych nemusela doma přiznávat, že neumím vařit (vařím jídla jen jednou).

A právě v posledních dnech jsem slavila hned dva kuchařský úspěchy. Dva... DVA!! Po předvánoční návštěvě Tábora, kam jsme jely s Hayley jen kvůli fantastickejm nokům, jsme se shodly na tom, že je na čase prubnout noky domácí. Proto jsme se sešly u mě doma (já, Hayley, kočka, Česťa a dvě lahve vína) a plny očekávání (a hladové) jsme se do toho pustily (kočka a Č. vočumovali okolo). 

Daly jsme vařit hromadu brambor a otevřely jsme první láhev vína. Než se brambory dovařily, stihly jsme vomrknout pár kosmetickejch videí na youtube a vypít většinu první lahve. Možná proto nám šlo pak bramborový těsto tak od ruky.. 

První noky byly zapečené se špenátem, sýrem a smetanou a vypadaly jako by je již někdo pozřel (ne, opravdu to nejsou ty na fotce). Č. do teď statečně tvrdí, že byly moc dobré a lepší, než ty druhé. Konzistenčně byly ulepené, slizké, vzhledově taky nic moc, celý to byla taková zelená hmota. Chuťově nevýrazné. Využili jsme všichni pomoci druhé lahve vína a všechny noky jsme snědli. Co se dalo dělat...

Druhé noky jsme dělaly jeden den po práci. Už jsme s Hayley věděly jak na to - ostřílený nokařky. Do těsta jsme zkusily přidat kromě mouky i vajíčko, který jsmě předtím nepoužily. Je pravda, že těsto vypadalo lépe, ale furt byly noky tak trochu ulepený. Ale byly o moc lepší než noky se špenátem! Tentokrát jsme si je udělali s máslovou omáčkou a s červenou cibulí a parmazánem. Tím bych pasovala tyto noky na jedno z nejlepších jídel, jaký jsem kdy udělala. A tyhle noky už nás stály jen jednu lahev vína! Příště už to možná půjde úplně abstinentně a budou dokonalé.

Noky mě pořád lákají, nejraději bych nakoupila pytel brambor a unokovala se k smrti. Tenhle týden mám v plánu zkusit je s pečenou zeleninou a sýrem. Pevně věřím, že konzistence těsta už bude krásně žluťoučká a nelepivá!

Nicméně, včera jsmě měli návštěvu - stavila se u nás Česťova mamka, takže jsem dělala cheesecake. Na youtube jsem zkoukla tenhle recept (video níže) a pustila jsem se od toho. Přiznávám, že místo Philadephie jsem použila klasickej tvaroh, ale dortu to nijak neuškodilo. Omáčka z lesních plodů mu dodala na zajímavosti a šmrncu a s lítostí oznamuji, že už nám skoro došel (za 24 hodin jsme sežrali celej cheesecake! Teda, jednu porci měla vlastně mamka a dvě máme schované pro sousedy, takže tři čtvrtě cheesecaku). 

A můj cheesecake vypadal takhle, možná už jste ho viděli na instagramu. Jsem na něj hrozně pyšná, skoro jsem ho chtěla láskyplně obejmout...

Jaké jídlo se vám kdy nejvíc povedlo? A jakej je váš nejoblíbenější dort/zákusek? :)

Domácí bramborové noky s máslovou omáčkou a červenou cibulí

                                                                          brambory

hladká mouka

1 vejce

máslo

červená cibule

pepř

sůl

parmezán

Brambory uvaříme ve slupce a ještě horké oloupeme (můžeme si pomoct utěrkou, ve které budeme horké brambory držet). Dokud jsou teplé, nastrouháme je najemno, přidáme vajíčko, špetku soli a mouku podle potřeby tak, aby se těsto lepilo a bylo hladké a vláčné. Rozválíme těsto na 2 cm tlustého hada a krájíme stejné kousíčky, do kterých lehce obtiskneme vidličku. Noky vaříme ve vroucí osolené vodě vyndáváme je jakmile vyplavou na hladinu. 

Máslo si pozvolna na mírném plameni rozpustíme na pánvi, přidáme čerstvě namletý pepř podle chuti a na tenké kroužky nakrájenou červenou cibuli. Jakmile je cibule měkká, odstavíme. Noky naklademe na talíř, polijeme trochou omáčky s cibulí a posypeme parmezánem. Dobrou chuť!