25. června 2015

Porod, děti, rodina

V souvislosti s minulým článkem o nitroděložním tělísku, kde jsem se sakramentsky rozepsala, jsem došla k závěru, že se chci se světem podělit o svoje pocity a "plány" ohledně potomstva. Chtěla jsem to napsat už právě do toho tělískovýho článku, ale to by měl místo dvou stran A4 strany 3 a to už by nikdo nečet...

Nuže.. Co já a děti?

Jednou bych chtěla mulátče, ale to teda nevim jak udělám,
když mám Č.
Zdroj: weheartit.com
Víte, já jsem ze tří sourozenců. A jsem ta nejstarší (což je nejhorší.. ačkoliv vy nejmladší si myslíte něco jinýho.. ale pravdu nemáte... zkuste si bejt nestarší, to je mnohem horší!!), takže nejvíc deformovaná zodpovědností a starání se o druhý. Ano, pozoruju na sobě, že mám stavy absolutní zodpovědnosti, kdy mi leží na srdci i to, že přítel ještě nezaplatil svou splátku (do který mně vůbec nic neni, páč nemáme společný finance). Zkrátka a dobře, jistou dobu jsem ani nevěděla, jestli děti chci, protože jsem si myslela, že budu úplně debilní matka.

Teď se k tomu stavím jinak. Nevim, jestli za to může to, že jsem stará (bude mi 24.. dobře, tak stará nejsem.. ale starší rozhodně jo.. už ani tolik nepařim...achjo..) nebo že pracuju ve školce a jsem denně obklopená dětma.. a nebo to, že všichni okolo mě souložej ploděj jako o život, ale zatím jsem ve fázi, že bych dítě (max dvě!) jednou chtěla a kdyby se to stalo teď, asi bych se ani nebránila (ovšem dobrovolně ještě ne a proto to tělísko). Zatím je to dobrý, zatím jsem ve stavu, že dítě sice jednoho dne chtít budu, ale zatím chci lážo plážo cestovat, flákat se, dělat blbosti a hlavně se naučit šetřit (páč mít dítě a utrácet za blbosti není chytré, žejo..). Založení rodiny pro mě není vrcholem života. Zatím.

Je něco, čeho se bojím? Jo, že budu jako moje máma, nebo že budu uťápnutá megera, co je zdeprimovaná z toho, že při mateřský nikam nemůže a proto nepustí ani manžela (uáááááááá!!), ...no a komplikací u porodu. Ani se tak nebojím bolesti, ale toho, že se něco pos*re... a dítě se ve mě zasekne na půli cesty! Co bych pak měla za život, kdyby ze mě trčelo dítě... a co by to dítě mělo za život, kdyby bylo napořád vzhůru nohama??
..teď ale vážně - náhodou chytnu blbýho doktora a co pak.. nikdo není neomylný..

Přesně vím, jak bude moje dítě vypadat. Bude to jednoznačně holka! Bude mít hustý vlnitý tmavě hnědý vlasy, tmavě hnědý oči a pihy. Bude štíhlá a krásná (po tátovi) a chytrá a mírně tajuplně introvertní (ale ne moc, aby ji to neomezovalo v životě...) po mě. Bude číst! A bude mít vlastní názor a nepůjde s davem. Bude to supr dítě a bude s ní sranda. A bude umět vařit! A bude se jmenovat Mia Margot. Tak!

A teď jdu dělat palačinky s jahodama...Jak to máte s dětma vy? :))

6 komentářů:

  1. Děti jsem na střední nechtěla...
    Opustila jsem střední a dobře, jedno jsem jednouuuu v daleké době chtěla, kluka, Kryštofa - mám to naplánovaný stejně jako ty =D V 26ti se vdám a v 27ti otěhotním v 28ti budu máma..
    Je mi 27 a nemám ani chlapa natož být v motouzu a se smradem =D
    Jsem zpět ve fázi kdy dítě nechci. Za prvé do dnešního katastrofálního systému přivést dítě mi přijde jak satanistický úkon a za druhé z matek a hlavně matky samotné ze sebe dělají něco víc a samozřejmě nezapomínejme na to malý uječený co je pro ně svaté... S tímhle se nesmířím nechci, zapadnout do tohohle chumlu kachen bez mozku... Sice si můžeme říkat, že nás nebudou házet do jednoho pytle, ale budou. Je to jak nálepka, které se už nezbavíš, ať vykládáš a děláš cokoliv, tak prostě jsi matka - ta na palici...
    Až se začnou brát matky jako normální člověk a ne polobůh a děcka jako normální tvor a ne jako bůh, tak o tom začnu uvažovat =)
    Vlastně za vše může společnost a opět o tenhle systém =)
    Raději 15 psů než jedno dítě =D

    Loveliness By Tess

    OdpovědětVymazat
  2. Je mi 23 a dítě bych už klidně brala, hodiny zběsile tikají, ale zatím ještě neplánuji, přítelovi je sice 30, ale ten se na děti necítí vůbec :D Toho, že budu strašná matka se nebojím, jelikož se živim hlídáním děti, mám už s nimi nějakou zkušenost a spíše se na to těším. Když ale vidim některé ty matky, přesně jak píše Tess, jsem matka, jsem někdo, tak bych jim dala přes hubu. Děti mají nevychovaný, uřvaný, hrůza. Vim, že taková rozhodně nebudu.

    A budu mít holčičku jako ty :D Ráda bych tři, dvě nějak v rozmezí čtyř let po sobě a kdyžtak až budou velký a budu se na to cítit, ještě jedno :D
    Beauty of pink / Knižní regál

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám s dětma taky zkušnost, možná proto zatím ještě žádný nechci :)) Jak píše Claire, je to dobrý si pochovat, pohlídat, ale pak ho zase ráda vrátím, protože zatím mám ráda svou svobodu, kdy se nemusím řídit podle požadavků dítěte.

      Vymazat
  3. Já jsem nikdy na děti nějak extra nebyla. Jakože jo, ráda se pomazlím a pochovám si děcko, klidně ho budu hlídat celý den (ne že by mi ho na tak dlouho někdo svěřil, haha), ale ráda ho vrátím. Možná to je jen tím, že nemám mometnálně ideální podmínky pro plození, možná je to tím, že mi chybí ty mateřské pudy. Pořád doufám, že se to jednou změní ;-)

    OdpovědětVymazat
  4. Čo ja a deti? Jedno už mám, bolo plánované a zbožnujem ho najviac na svete. V tvojom veku som sa veru na deti ešte necítila, prišlo to až teraz, ked mám 29 a už mám za sebou časy užívania si, školu, svadbu, odpracované nejaké roky... Proste všetko šlo podla mojich plánov.

    OdpovědětVymazat
  5. aaaaa, nejstarsi sourozenec, co je nervni ze splatek pritele? ty seš jako já nebo co :D I když doufam, že ne, starosti se splátkama jsem měla u bývalého přítele, kterého jsem před tehdá nechala, protože jsem na to neměla nervy.
    A teď s těma dětma..je mi 27 (přítel 34), na jednu stranu vím, že to dítě bude super (asi) a na druhou stranu se mi do toho vůbec nechce, protože se teď máme tak strašně fajn, pohoda, klídek, já vínečko, on tulamóre,jedem si kam chcem kdy chcem, a najednou by sem měl přijít nějakej skřet? I když ho samozřejmě budem milovat..no dilema jak prase :D

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)