8. srpna 2014

Tři týdny doma: Stýská se mi?

Už je to dvacet jedna dní, co si zase užívám kotliny české. Ve srovnání s Katalánskem to není ono, ale přece jenom - tady mám kamarády, přítele, život. A jaký to je?

Santcelonský náměstí - hotel.
No řeknu vám, že se mi po dětech stejská. Občas na ně myslím - co asi katalánský děti dělají, jestli nějak řešily, že jsem odjela, jak teď trávěj čas, když nemají au-pair na hlídání a aktivity. Jelikož mám Toniho a Immu (rodiče) v přátelích na fb, vidím občas ňáký fotky. A lajkuju jako o život! Anaïs má krásný vlasy, Toni s Jordim mi přijdou větší (já vim, blbost) a Martýna vypadá pořád stejně.

Roser (sestra Immy) mi psala mail, že s Martýnou přišli domů a Martýna slyšela písničkou, kterou poslouchala se mnou. A že se se rozplakala, protože se jí po mě stejskalo a pak nechtěla s nikým mluvit. Když jsem to četla, tak jsem řvala taky :) Je to strašně milý!

Hodně lidí tady se mě ptá, proč jsem tam nezůstala. Protože prostě proto, že jsem tam nebyla happy, stejskalo se mi, nudila jsem se. Rodinu jsem měla ráda, jenže starost o děti není pro mě (dokud nebudu mít vlastní samozřejmě). Pak se mě taky ptají, jestli bych tam zůstala třeba dýl. Kdybych neměla Č., tak třeba do konce roku bych tam moc ráda zůstala :)

I takhle s odstupem času říkám, že fakt šlo o čupr zkušenost a že jsem měla ultramega štěstí na rodinu! Držím palce budoucím i současnejm au-pairkám :)

Celou mou au-pair story najdete tady.

1 komentář:

  1. Naprosto ten pocit znám. Strávila jsem rok ve Švýcarsku, na rodinu, prostředí a vše kolem jsem měla neuvěřitelné štěstí a když jsem odjížděla, měla jsem slzy v očích. Za pár dní je po dvou letech zase uvidím a moc se těším, až mi budou vyprávět novinky. Jsme sice v kontaktu, ale živé vyprávění za vůně sýrového fondue bude mít rozhodně lepší atmosféru ;-) bára.kára blog

    OdpovědětVymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)