12. června 2014

Shrnutí au-pair formou pohádky

V jedné malebné české metropoli žila a pracovala dvaadvacetiletá slečna Kamush. Kamush v 19 letech dostudovala (odmaturovala) a našla si práci v kosmetické firmě na pozici contact centre specialist (dneska frčej ty anglický názvy pozic; prostě operátorka zákaznickýho servisu). Na této pozici strávila 3 a půl roku a v průběhu této doby několikrát přemýšlela, že s tím sekne. Nejenom kvůli stresu a požadavkům nadřízených na plnění daných kvalifikátorů, ale hlavně kvůli pocitu "vyhoření". Do práce chodila aby měla z čeho žít a ačkoliv práci odváděla dle svých nejlepších schopností a dovedností, nijak ji nenaplňovala. Snila o něčem kreativním, proto se ve svém volném čase věnovala psaní blogu a pro Studentpoint.cz, fotila, vyráběla módní doplňky a než se jí rozbil stroj, tak taky trochu šila.

Jednoho dne začaly v práci nepříjemnosti a Kamush to považovala za znamení posunout se dál. Nebylo to lehké. Kamush měla splíny, často doma plakala, protože nevěděla, co s ní bude. Práci potřebovala jako zdroj obživy. Zdálo se jí, že bez práce by skončila pod mostem. Když podepsala papír o ukončení pracovního poměru s výpovědní lhůtou dva měsíce, už se jí v hlavě rodila potřeba vyčistit si hlavu.
Zdroj: weheartit.com
Kamush velmi ráda cestuje. Miluje poznávání cizích krajů, nesnáší Česko, libuje si na sluníčku a Praha a stereotyp už jí lezly krkem. Proto uvažovala, že pojede pracovat někam na jih do hotelu. Vydělá si peníze, něco zažije, bude v teple, u moře, pozná nový lidi,... co víc si přát. Nakonec se ale tahle možnost ukázala do začátku moc nákladná (poplatky agentuře, megamoc zařizování, ...). Na to Kamush neměla nervy a chuť. Zadala si proto inzerát na Aupairworldu s tím, že se chce stát au-pair v Itálii nebo Dánsku. Měsíc se však nic nedělo, dostávala převážně negativní odpovědi, že rodinám nesedla nebo už au-pair mají. Další nápor na sebevědomí.

Z toho byla Kamush přešlá ještě víc. Hrozilo, že bude bez práce, bez peněz, že jí nevyjde možnost vyjet ven, neměla by z čeho platit bydlení ani jídlo, protože směšná částka z podpory by jí vystačila jen na zaplacení splátky za notebook, spoření a důchodové pojištění. Nápor na sebevědomí. Pořád byla smutná a nad vodou ji držel hlavně přítel a kamarádi. Rozhodla se nelpět na Itálii a Dánsku a obzory rozšířila na Španělsko, Nizozemí, Řecko a Belgii. Kupodivu, španělské rodiny odepsaly převážně pozitivně a s jednou to vyšlo.

Vybrala si ji velmi milá rodina se čtyřmi dětmi. Tatínek má tři děti z prvního manželství, takže mají střídavou péči, čtvrtá Martina je plodem lásky nového vztahu. Všechny čtyři děti jsou milé a převážně hodné. Kamush se těšila, že začne nový život ve Španělsku. Sice na tři měsíce, ale nebude sedět doma jako pecka. Zkusí si, jaké to je starat se o děti a jestli děti jednou bude chtít, pozná kus Katalánska, pozná jak silný je její vztah s Č., vyčistí si hlavu a zase si nasadí růžový brýle. Kamush si chtěla srovnat hodnoty a priority a vrátit se k optimismu, který za tu dobu práce na ZS ztratila.

Druhého května Kamush dorazila do Barcelony, odkud se s novou hostmum přesunula do městečka Sant Celoni. Tady pobývá a bude pobývat do 18. července, takže nakonec jen dva a půl měsíce. V tuto chvíli je Kamush v polovině pobytu a velmi se jí stýská. S rodinou je velmi spokojená, jsou milí, starostliví a berou svou au-pair jako člena rodiny. Kamush je tady ale nešťastná, protože stále nenašla žádné známé a chybí jí kamarádi a Č.
Zdroj: weheartit.com
Kamush je ale silná holka. Zvládla už spoustu věcí a stesk ji přece nerozhodí. Kamush pomalu zjišťuje, že co se týče dětí dělá přesně to, co nesnášela, když jí dělali rodiče. Kamush musí změnit svoje myšlení. Jednou, až bude mít svoje dítě/děti, chce bejt fajn máma. A teď ví, že to bude sakra těžký to myšlení změnit.

Co se týče pracovního nasazení se Kamush vůbec nepřetrhne. Má skoro celý den volno, pokud splnila svoje povinnosti jako je vyžehlit dětem, uvařit oběd, naložit myčku. Další věci jsou pro Kamush samozřejmost - například když vidí, že nejsou srovnané sprchové gely na vaně, tak je srovná. Práce na 3 vteřiny.

Kamush se snaží šetřit, má kapesné 60 euro týdně, což je ve Španělsku průměr. Až přijede, musí dědovi vrátit aspoň něco z toho, co jí na cestu sem půjčil. Zároveň by Kamush ale chtěla trochu cestovat. Už navštívila Barcelonu, Figueras, Arenys de Mar, Llinars. Tenhle víkend se chystá do Girony.

Když se nepočítá stesk a nuda, tak se má Kamush fakt dobře. Vidí zase růžově a optimisticky, oceňuje, co všechno má a co se jí už povedlo, dodává sílu jiným i sobě.

Toto je zatím konec příběhu. Jak se situace vyvine dál, to teprve uvidíme :) Už bych opravdu chtěla domů... Nudím se.

Co je nového v Česku? Už jste se letos byli koupat? :)

17 komentářů:

  1. Moc fajn a pěkně sepsaná pohádka. :-) Máš za sebou půlku, to zvládneš! :-) Užívej si, máš zkušenost a které ostatní jen sní. :-) A v Česku teď několik dní byla šílená vedra, ale už je chladněji. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Já jsem byla jako aupair rok ve Švýcarsku, občas to bylo doopravdy náročné, občas hoňka, někdy nuda, ale vždy jsem si s tím nějak poradila. Upnula se k blogu, focení, vaření,... Už ti zbývá jen měsíc, takže to Kamush určitě zvládne ;-) Snaž se si to užít, v Čechách je to stále stejné, jen je tu teď hrozné vedro :-D bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé, kde jsi byla? Švýcarsko mám hrozně ráda, Ženevský jezero je jedna z nejkrásnějších věcí, co jsem kdy viděla :)

      Vymazat
  3. Deti mam rada, ale do zahranici bych neodjela. Chuvu delam v CR, ale par znamych se do me obouvalo, ze co to je za praci, tim se neuzivim a at jedu delat au-pair. Tim bych se ale neuzivila. Nebo ano? Ze to neni brano jako prace? Jinak je hlavni, ze jsi spokojena:)
    My uz mame napusteny bazen, ale jeste jsem tam nebyla, je studenej :D
    Beauty of pink

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Proč bys neodjela? :)
      Já zase k dětem nemám až tak moc vztah, ale tady to jde. Jako au-pair našetří jenom pokud nic moc neděláš (jako já). Kdybych tady chodila každej vejkend někam pařit, tak nic nenašetřím.
      Jinak uživit se... no to v podstatě moc jako AP nepotřebuješ - bydlení i jídlo máš zajištěný, takže prachy, co dostaneš, máš jen na svůj volnej čas :)

      Vymazat
    2. Na tohle nejsem, tady mam rodinu, pritele. Ja nerada zmeny apod:D
      Tak ja deti mam rada, klidne bych uz brala svoje:D Jasny, v podstate je to jeb kapesne, ne plat. To nikdo u me nechapal, ze tady mam klasicky plat, v zahranici bych mela kapesne a neni to na uziveni:)

      Vymazat
    3. Já myslím, že je to perfektní zkušenost a rodina ani přítel ti neutečou, pokud jsi jim drahá :) Jako asi bych nezvládla odjet na dlouho, třeba na rok a víc, když mám muže, ale ty tři měsíce jsou taková dobrá lhůta :)
      No já myslím, že pokud bys měla jako AP štěstí, tak se to kapesný docela vyrovná českýmu platu. Četla jsem na fb, že jedna slečna má týdně v Istanbulu 120 euro.

      Vymazat
    4. I tri mesice jsou dlouho, na tohle holt nemam bunky a ani me to nelaka. Tak i 120 tydne je malo a utvrzuje me to v tom, ze se v CR mam dobre :D

      Vymazat
    5. Tak pokud ti po zaplacení všech výdajů zbyde stejná částka, jako je 120 týdně, tak to se máš fakt dobře :)) Já jsem měla poměrně vysokou výplatu na to, že nemám skoro žádnou jinou praxi, ale po zaplacení bydlení, jídla, mobilu a dalších kravin, který musím platit, mi zbylo míň, než kolik dostávám tady kapesný :)

      Vymazat
  4. Přeju Ti ještě moc trpělivosti, zbývá už jen měsíc, to zvládneš. A určitě se Ti nakonec i bude po té rodině stýskat:D
    Užívej si moře, sluníčka, zmrzliny, krásných Katalánců a včeho, protože až přijedeš co Čecka, čeká Tě rozčarování:D
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já vím, to s tím rozčarováním si připomínám denně :D Děkuju :)

      Vymazat
    2. Já to znam, přijela jsem do Německa, dělala jsem Au-pair, pak jsem se vrátila, čekalo mě rozčarování, tak jsem se zase vrátila, ale ne k té rodině, prostě jsem si našla práci a záchod čistím jen po sobě a drobky v kuchyni taky ignoruju:D

      Vymazat
    3. Já bych taky chtěla žít jinde, uvidíme, jak se všechno vyvine :)

      Vymazat
    4. Já měla takovou fázi, že jsem začínala Česko nenávidět. První dva roky se mi stýskalo. Po kamarádech, po rodičích, po rohlících, tatrankách...ježiš...po všem. Jenže po nějaké době jsem se nějak přizpůsobila. Když tu ale žiješ, uvědomíš si, jak je to tu taky nesnadný. V Česku jsem chodila každé 3 měsíce ke kadeřníkovi a na kosmetiku a tady na to nemam. Ale zase mi krásně dorostly vlasy:D Vstupenka na koupák stojí 10€ a já rybníky nesnášim, protože tam vždycky chytnu nějaký brebery. Ale když jedu tak dvakrát nebo třikrát do roka za rodiči a vidim to tam, mam chuť to otočit směrem na Rozvadov:D

      Vymazat
    5. Tak to naprosto chápu. Já jsem kvůli bývalýmu vztahu s cizincem nesnášela Česko úplně doslova. Pak mě ale současnej přítel přivedl na myšlenku, že spíš nesnáším xenofobní český zaprděný lidi, co nikdy nevytáhli paty z ČR.
      Mně chybí český pivo a slovenskej domácí chleba :D

      Vymazat
    6. To s tim chlebem chápu. Pivo nepiju, ale v Česku si kupuju zásobu těch jogurtů ve skleničce, co je po pod víčkem tučnej a vespod je nugát:D Už jen měsíc, držim palce.

      Vymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)