7. května 2014

Depka

No, já nemám ráda smutný posty na blozích, takže kdo jste na tom stejně, ani nepokračujte ve čtení a radši si tady najděte něco veselejšího (třeba v rubrice "láska").

Rada do života budoucích au-pair: Pokud jste zamilované a milované a máte spokojenej perspektivní vztah, nikam nejezděte. Pokud máte navíc taky skvělý kamarády, tak taky nikam nejezděte. 

Pokud jsem vás těmihle větami odradila, pak ve skutečnosti nikam tak moc jet nechcete. Pokud jsem vás tím neodradila, jeďte!

Samozřejmě jsem nečekala, že to bude v pohodě a že se mi vůbec nebude stejskat. Jenom jsem nečekala, že se mi bude stejskat už pátej den. A to takovým způsobem, že uroním slzu/y. Nedokážu si představit, co tady budu sama dělat celý tři měsíce. Rozhodila jsem sítě na fb, jestli není nějaká au-pairka v Sant Celoni nebo Barceloně, případně v Gironě. Ale ticho po pěšině.

Ono se to řekne snadno - co jsou tři měsíce oproti věčnosti? Ale tři měsíce v cizí krajině, bez kamarádů, známejch, u cizích lidí a cizích dětí, který mi moc nerozuměj (mluvím na ně jen anglicky), není to žádná prča.

Jasně, bude to super zkušenost a bude to poměrně pěkně vypadat v životopisu. Zážitek, kterej nemá každej. Ale stojí mi to za to? Nechala jsem si od kamarádů napsat vzkazy do deníčku. Četla jsem je už tak 20x. Umím je zpaměti. Co budu dělat zbývající 2 měsíce a 3 týdny, když už teď mě to tady tak bere?

Mno a mimochodem, kdo četl Průser, tak novinky jsou takový, že včera jsem byla asi 10x zkontrolovat a přešůrovat kuchyň, aby všechno bylo jak má. Večer jsem se zeptala Immy (celá vyschízovaná a poměrně ustrašená*), jestli je kuchyň all right a ona říkala, že jo, že je všechno v pořádku a už je zase normálně příjemná. Dneska jsem dostala volno dokonce o půl hodiny dřív.

Co děláte vy proti smutku?



*) Nemyslete si, že jsem nějaká puťka. Já si zas spoustu věcí nenechám líbit (proto jsem teď bez práce). Ale tady je to prostě trošku složitější. Těžko můžete pracovat někde, kde se necejtíte dobře, a navíc pracovat s dětma.

PS: Kdo by chtěl pohled, nechť mi na mail Kamila.Ostruzinova@gmail.com pošle adresu :)) 
Ráda vám pošlu pozdrav! :))


7 komentářů:

  1. No jo pitomý stýskání. Třeba si tam najdeš nějakou kamarádku. To zvládneš, jsi šikovná holka. A když na Tebe budou španěláci zlí, tak se prostě sebereš a pojedeš zpátky ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jsi tak hodná, děkuju! :) Už je to lepší, ráno jsem vstala s docela dobrou náladou. Dneska jsou tady navíc trhy, ty já ráda, tak se půjdu mrknout :))

      Vymazat
    2. Tak nám to pořádně všechno vyfoť ;)

      Vymazat
  2. Tak tohle naprosto znám, jsem v Německu, už rok ...odjela jsem za přítelem, který není Čech a v Německu studuje... a i tak to máme trošku na dálku- 3 hodiny vlakem... ale hrozně mi chybí kamarádi....občas přemýšlím co je pro mě cennější...My Small Happinesses

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Odkud je přítel? :)
      Kamarádi za tebou do Německa můžou přijet, ne? :)

      Vymazat
  3. To je jen ten prvotní šok... já si myslím, že po tom prvním týdnu už to bude jen lepší a lepší a nakonec se ti ani nebude chtít jet domů, uvidíš ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Uvidíme, nechávám tomu zatím volnej průběh :)

      Vymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)