30. května 2014

30denní výzva. 2. a 3. den

Do čeho jsem se to zase pustila. V tuto chvíli jsem ráda, že můžu hejbat prsty po klávesnici a touchpadu. Popořadě...
zdroj: weheartit.com
2. den
Včera ráno jsem se probudila s pocitem, že mám natažený svaly, ale že je to normálka, po těláku jsem to taky vždycky mívala. Ovšem nevěděla jsem, že jsem je měla natažený takovým způsobem, že svižná chůze, chůze ze schodů, chůze do schodů a usedání kamkoliv včetně záchodové mísy je dost dramatická činnost! To jsem zjistila záhy, kdy jsem chtěla vykonat ranní toaletu a pak v průběhu dne, kdy jsem obývala mezonetovej byt.

Ráno jsem si po odvodu dítěte do školy přečetla motivační email od Mariky, která vede Výzvu. Jako ty mejly jsou na tom to nejlepší, páč josu 'fréndly' a fakt nakopnou. I přes namožený stehna a lýtka jsem se tedy pustila do rozcvičky, indiánskýho běhu (rozuměj poskakování a jiného šaškování po pokoji) a danejch cviků. Jako kliky o postel? A jako zadní kliky o postel??

Ale zvládla jsem to. Ani jsem neměla chuť na konci brečet a dokonce se mi to zdálo trošku jednodušší. Krize nastala dneska....

3. den
Dneska jsem měla první náznak toho, že s tím seknu, nebo že si dám aspoň přestávku kvůli přežití. Ale....tramtadadáááá....přemohla jsem se a jsem na sebe jako dost hrdá! To, že jsem pomalu nedošla s malou do školy, už jsem ani nějak nebrala v potaz. Na záchod se snažím chodit co nejmíň, protože to chce odhodlávání si k té wécé činnosti sednout (tak zrovna teď fakt závidím chlapům!), než jdu dolů, dobře si rozmyslím, jestli mám všechno, co budu potřebovat a nebudu se muset nahoru do pokoje znovu vracet (už to mám tak vychytaný, že pendluju mezi patrama třeba jen 5x denně!).

Ráno jsem se na cvičení vykašlala a místo toho jsem dělala překvapení pro hostfamily (jahodový muffiny). Samozřejmě jsem ochutnala.... a samozřejmě to bylo pouze v rámci toho, abych ověřila, jestli nejsou jedovaný! Nejsou, žiju. Třetí série cvičení byla odcvičena odpoledne (před pár hodinama) a teď sedím na gauči a doufám, že po mě nikdo nic nebude chtít. Zejtra je sobota. Nemám nic v plánu. Kromě 4. fáze sebevražednýho cvičení se budu jen válet s obkladem na všech bolavejch svalečkách (prsa, nadloktí, stehna, lýtka, zadek). Jak to tak po tom výčtu vidím, asi se zabalím jako mumie...

Pac a pusu, držte palce!

PS: Moc moc moc děkuju za motivující komentáře, který jsem dostala u minulýho (a extra čtenýho...ty bláááho!) článku, protože mi to hrozně pomáhá! Jste jedničky :)

4 komentáře:

  1. No paráda! Jsi nejlepší! Dost dobře znám ten pocit, když se překonáš ke cvičení, i když už myslíš že umřeš :D Vsadím se, že výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. BTW: měřila jsem se po druhém levelu od tý mrchy Jillian a pár cenťáků šlo dolů, jupí jej!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hustý!! Fandím ti a obdivuju tě. Jillian bych čoveče asi nedala vůbec :)

      Vymazat
  2. Super, no, vidíš. Svaly bolí, ale naše tělocvikářka vždycky říkala, co bolí to sílí. To znamená, že až se vrátíš do Čech, bude z tebe laň a krasavice inteligentní ;-) Tvůj článek mě pobavil, ale uvidíš, že to za chvíli ponese své ovoce a že si budeš muset kupovat nové věci, protože ty staré ti budou velké ;-) Takže vzhůru do toho! :-) bára.kára blog

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No kéž by! A tělocvikářka je moudrá žena! :))

      Vymazat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)