Zážitky ze sochařského workshopu.

Jo, zní to dost honosně, žejo. Ne, nejsem Michellangelovou konkurencí, nicméně mě odjakživa baví téměř všechny umělecké činnosti, takže jsme se s Hani zúčastnily třísobotového výtvarně-sochařského workshopu. Tam jsme s kolumbijským umělcem Carlosem vytvářeli papírové masky! Workshop pořádalo OPU (Organizace pro pomoc uprchlíkům) v rámci projektu "Člověk člověku".

První sobotu jsme se sešli plni očekávání v kancelářích OPU, kde jsme zjistili, že Carlos je sympaťák, co umí plynně česky. Vysvětlil nám co budeme dělat - masky z papíru. Ze začátku jsme hrozně machrovali - co že na tom jakože budem dělat tři sobotní odpoledne? No, nakonec nám sotva vyšel čas.

Na první hodině (ehm, prvních sedmi hodinách) jsme dostali papíry, na které jsme si měli nakreslit předlohu. Nakreslila jsem jakejsi obličej (měl to být obličej přítele, ale vypadalo to příšerně) a pak jsem se dala do převádění předlohy z papíru do sochařské hlíny. Sochařská hlína je hrozně čupr věc! Je jemná, vlhká, příjemná na dotek (ano, stále popisuju hlínu, vy zvrhlíci!), dobře se s ní pracuje. Takže jsem si efektně vymodelovala obličej svého Drahého. Největší práci jsem si dala s nosem, kterej jsem dělala asi tři čtvrtě hodiny (podle nosa poznáš kosa!). Předlohou mi byla jeho movember fotka. 

V závěru jsme masku polili hrooooomadou sádry, abychom si udělali odlitek, a po uschnutí jsme hlínu vydlabali a vnitřek sádrové"misky" jsme očistili.

Druhou sobotu jsme jen lepili celejch pět a půl hodiny papír dovnitř odlitku. Byl to docela voser, ale stálo to za to! Prostě vnitřek odlitku pomažete lehce vazelínou a narovnáte tam těsně k sobě (pokud možno bez překrývání, na což se Kamush pěkně vykašlala, takže na závěr musela masku hodně opravovat) mokrej obyčejnej balicí papír. A pak vrstvu novinovejch útružků s lepidlem, a zase balicí papír, tentokrát už suchej a lepidlem jištěnej, pak zase noviny, pak gázu, zase balicí papír, vodou rozměklý obaly od vajíček a zase balicí papír. A nechat pořádně zaschnout.

Jooo, večer předtím jsem se s drahoušem strašně opila, proto vypadám tak sjetě..

Gáza tam blbě držela. Totální zkouška trpělivosti a vyrovnanosti.

Třetí sobotu jsme se hlavně snažili masky ze sádry vyndat. Hýkali jsme u toho, nadávali jsme, smáli jsme se, funěli... no legrace to byla. Lepidlem jsem schovali drobné nedostatky na povrchu masky a pak už jsme jen zdobili. U zdobení mi daly největší práci vlasy a pihy (to byste neřekli, jak je těžký vychytat reálnou barvu pih!).

Maximální možná soustředěnost na vytažení ztuhlýho
papíru ze sádrovýho negativu!

Maska vytažena! Carlos tahal masku, já sádru.

Téměr hotovo.

Kraje se jen zastřihly a přelepily. Celá maska se potřela lepidlem
a drobné "odchlipky" se dolepily.

Zbývá jen pomalovat nebo jinak nazdobit. V průběhu malování maska chvilku vypadala jako jistý německý diktátor...

Doma už jsem jen domalovala obyčejnou tužkou oči, aby měla maska výraz, a dolepila jsem knír z moosgummi. Masku jsem chtěla příteli dát jako doplňkovej dárek k vánocům, ale nevydržela jsem to a dala jsem mu ji dřív. Vypadal, že měl fakt radost :) Kdo ví, kolik stojí sochařská hlína? Až budu mít vlastní ateliér, kde se budu kreativně vyžívat, udělám si hromadu masek!!

Workshop byl hrozně super, sešli jsme se fajn parta - ačkoliv jsme se vůbec neznali, bavili jsme se všichni, byla sranda, Carlos nám vyprávěl o Kolumbii a o své práci. Hláškou workshopu se stala věta "Bude v tom obsažen teplý lidský prvek" - rozuměj "Bude vidět, že je to vážně hand made když se to nepovede"! Bylo to vážně moc fajn a skvělej relax! :)

Jak se vám moje dílo líbí? Přečtěte si taky Haniččin článek, kde je víc fotek z workshopu :)
Foto: Hana Nováková