7. srpna 2013

"Styl" nebo styl?

Od malička jsem tak nějak měla grunge styl. Grunge znamená, že se oblíkáte převážně do sekáčových věcí - na lov chodíte jen do second handů, oslavujete second handy, radujete se z úlovků ze second handů a tak dále. Nutno říci, že to nebylo z mého vlastního uvážení, ale proto, že z rodinného konta se úplně nesypaly peníze (teď mám sekáče ráda víc, než klasické obchody). Na druhém stupni základní školy jsme hodně nakupovali u vietnamců a nikdo to neřešil. Slečny byly přirozené, první řasenku použily ve čtrnácti, první políbení dostaly v patnácti. Nikdo neřešil, že tahle mikina není značková. 

Nakupování a módu jsem nikdy neprožívala. Na základce jsem ještě neměla moc rozum, takže jsem nosila co mi padlo a bylo za přiměřenou cenu, kterou mi naši byli ochotni zaplatit.

Na střední nastala změna. Stále jsem neprožívala nakupování a módu a to proto, že jsem nosila co se mi líbilo. Vyvlíkla jsem se z tý hnusný představy "nosit, co je in a co nejvíce zapadnout"! Naopak. Já jsem nechtěla bejt okopírovaná figurka. Nechtěla jsem nosit džíny a tričko, nechtěla jsem nosit kabelčičky na předloktí, podpatečky, pilotky a pudru tolik, jako kdyby mě poprášili hnědou moukou, jenom proto, že to právě bylo děsně cool. 

Mezi devítkou a prvákem se ve mě začala vyvíjet záliba v metalu a černé. Bojovala jsem proti stereotypu, kdy se očekává, že půjdete "s dobou" a koupíte si to, čeho je zrovna plnej New Yorker (jen si vzpomeňte, jak v letech 2007-2010 měla trička s želbou nebo žabkou celá škola!). Nosila jsem všechno černé, výrazné kovové šperky, sukně, černé bordelky případně potrhané černé punčochy. Četla jsem knížky o magii a horoskopech. Poslouchala jsem Nightwish, Korpiklaany, Eluveitie. Ignorovala jsem drbny, kterejm jsem pořád ležela v žaludku a měly potřebu řešit moje gothic období.


Ani nevím, jak se to stalo, ale nějak na konci druháku jsem začala pociťovat, že černá už není moje barva a začala jsem nosit barevné hadříky. Měla jsem dřevěné a přírodní období, kdy jsem nosila pár hadříků z přírodních obchůdků jako je Sanu Babu, BataviaKomodo a podobně. Fotku bohužel nemám, tak sem dám jednu dredatou. Dredaté období se totiž kříží s barevným. Dredy byly trnem v oku polovině školy (jako proč? Jsou to jen vlasy...na světě umírají miliony lidí kvůli válkám nebo nedostatku jídla a u nás na střední se řešily moje vlasy... dramááááá!) a babičce. Ta tvrdila, že mě kvůli tomu učitelé zatratí, nechají mě propadnout a vyhodí mě ze školy. Nicméně máme jednadvacáté století a učitelé byli z mých pseudodredů u vytržení, nejeden z nich se ptal jak se to dělá, jak se udržují a pořád kolem mě chodili a sahali mi na ně. 


Po střední mi nějak došla trpělivost neustále shánět výrazné leckdy extravagantní oblečení. Mě vážně nebaví nakupovat a v Česku je to s originálníma hadrama za přiměřenou cenu na štíru. Nějak jsem sklouzla k obyčejnému oblečení. Proti obyčejnosti bojuju aspoň výraznými doplňky:

Náušnice vlastní výroby - z lítaček!

Občas mám záchvat, kdy si přijdu nevýrazná, stejná. Mám stále potřebu být originální, lišit se, občas chci šokovat. Nicméně jakmile začne člověk pracovat, jdou veškeré "šokující" pohnutky bokem, protože v kanceláři je bohužel stanoven určitej standard, 'byznyskežl'.

Velmi mě potěší, když se někdoo cizí nebojí mě oslovit - například se mi párkrát stalo, že mi lidi na ulici nebo v obchodě pochválili náušnice, jednou dokonce i jakýsi pán, který naproti mě jel na eskalátoru.

Lidi, nebojte se být jiní! Kašlete na nějaké standardy módních časopisů a obchodních domů! Pokud se vám něco líbí, prostě to noste. Co vám může bejt po tom, co si myslí někdo, koho ani nemáte moc v lásce? A kamarádi jsou vaši kamarádi snad proto, že je vám s nimi dobře a navíc ti vás nezdrbnou i kdybyste měli ve vlasech zapleteného živého páva. 

Oblíkejte se stylově - stylově podle sebe, ne podle obecné škatule, která do stylu zahrnuje každý měsíc jinej módní trend. Pokud se vám líbí ony výše zmíněné džíny, tričko, pilotky a kabelka na předloktí, proč ne. Ale už kolikrát jsem slyšela větu "Já bych na tohle neměla odvahu...". O co jde?

A pokud stále nemáte odvahu koupit si ten výraznej originální kousek, kterej jste během minulejch dní zahlídli v obchodě, tak aspoň nedrbejte a blbě nečumte na lidi, co se nebojí být výrazní a nosit co chtějí. Lady GaGa je můj vzor odvahy v oblasti módy a stylu! To je asi všechno, co bych chtěla říct :)




Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za každý asertivní komentář (protože i kritika se dá napsat slušně!) :)